Dubňanka, Mutěnka, Kyjovka... tak nějak se říká dráze železné z Mutěnic do Kyjova, uváděné pod číslem 257, na které byla koncem roku 2004 zastavena osobní doprava a pět let na to byla i dráha zrušena... To jest historie ve zkratce za posledních pár let. A neboť dráze hrozí i fyzická likvidace, rozhodli jsme se ji projet na naší šlapací drezíně. Start výletu byl v samotném městu Kyjově u šroubárny, kde začíná zrušený úsek dráhy. Drezínu "nakolejit" naložit zásoby jídla, pití... namazat pod koleny a hurá šlápnout do pedálů. Zvuk cirkulárky a zvon Mistřínského kostelíku dává napovědět, že se blížíme do bývalé dopravny Svatobořice. Krásné lokálkové nádraží hned za vesnicí Svatobořice-Mistřín nás vítá svou první výhybkou, drezínka cvakne přes srdcovku a už nás i vítají místní obyvatelé. Po nezbytném "zvěčnění" našimi fotoaparáty pokračujeme dále do městečka Dubňany, resp. do místní části Jarohněvice, kde je torzo železniční stanice. Z rozsáhlého kolejiště zde nenajdeme už téměř žádnou kolej, všechny vlečky sneseny, návěstidla odvezena, kolejiště zredukováno jen na jednu traťovou a jednu kusou kolej. Ale za rok tady už nemusíme najít ani to málo, co zůstalo.  Smutný to pohled na nádraží  neštěkne už ani pes. K Mutěnicím to máme jen tři kilometry, tak nasedáme na drezínu a ujíždíme dál. Před stanicí Mutěnice, u tzv. mutěnické spojky končí zrušený úsek dráhy a tak nezbývá než drezínu otočit a vydat se na zpáteční jízdu.

        Na adresu našeho sdružení přišla zajímavá nabídka kolegů ze Slovenska, kteří nás pozvali na oživení místní železnice z Piešťan do Vrbové, kam se od roku 1978 už pravidelným vlakem nedostaneme. Na Vrbovské nádraží, nebo chcete-li do železničnej stanice Vrbové jsme se vypravili už brzy ráno, neboť nás čekala nakládka drezíny u muzea v Ratíškovicích a pak osmdesát kilometrů do cíle. Cesta nám pohodově uběhla a my, dobře naladění a natěšení jsme za dvě hodinky přijeli do malebného městečka Vrbové. Na stanici už to žilo, jedlo se, víno pilo a tak nezbývalo než nakolejit drezínu, šlápnout do pedálů a ukázat, jak to u nás, na Slovácku, umíme. Naše šlapací drezína leštila třetí kolej maličkého nádraží, kde povozila snad všechny návštěvníky onoho slavného dne. První kolej byla určena závodům, ke kterým jsme se jako vzorná československá reprezentace, také přihlásili. Ale unaveni od rána, se nám nedostalo tolik sil a tak jsme v disciplíně "šprint na 300m" nakonec získali šesté místo z dvanácti.

        Přátelé z Vrbového nás také pozvali na výročí dráhy Zbehy - Radošina, které se konalo tentýž den, jako závody ve Vrbové a protože Radošina je jen o 20 km dál, tak jsme na nabídku, i když po menším zaváhání, přistoupili. Dějištěm oslav sta let od zprovoznění dráhy byla romantická lokálková konečná v Radošině. Vysečené kolejiště, opravená staniční budova a kolem na tři stovky účastníků oslav, to nás v Radošině vítalo. Bohužel do této staničky už osobní vlak od roku 2003 nezavítal a tak jsme po kolejích povozili návštěvníky alespoň my.